Příběh našeho spolku začíná v létě 2017.

Eva píše diplomku a součástí jejího projektu je také dotazník veřejného mínění. “Rozhodla jsem se navrhovat poslední školní práci v Žatci, a proto by měl projekt stát na reálných základech.” Cílem ankety je zmapovat žateckou náladu a najít funkční využití pro jeden z chmelařských skladů.
Překvapivě má dotazování veskrze kladnou odezvu a vyjádřená podpora podněcuje organizovanější rozmýšlení nad žateckým malosvětem. “Ptá se někdo lidí, co je opravdu trápí? Zajímají se lidé o své město? Zajímá se město o své lidi?” Touha tvořit pro Žatec nabírá na obrátkách. V říjnu 2017 přijíždí do města navrhovat studenti Fakulty architektury ČVUT. Stalo se tak již v minulosti a v budoucnu se podobné iniciativy dočká Žatec ještě několikrát. Studenti tajemnému kouzlu města propadají a nepolíbeni realitou všedního dne tak s otevřenými hlavami navrhují holandské a pavlačové bytové domy, wellnesová a kongresová centra, nebo internátní soubor pro možnou budoucí univerzitu!

Proč zrovna A dál?

Ptají se Jirka s Janou, kteří mezi pracovně – turistickými pobyty na Islandu a v Irsku tráví pár týdnů v ČR. “No protože je toho spoustu a my můžeme ukázat, že víme jak na to…” tvrdí Eva, která tehdy netuší, kolik práce to bude, než se začnou ledy hýbat. Vlastně tehdy ani jeden z nás netuší, co a jak dělat.

“Bude to chtít nějaký peníze na rozjezd…uděláme debatu nebo tak něco, podiskutujeme s lidma, představíme se, řekneme o co nám jde, najdeme další mladý lidi, prostě takový základy participace….” hučí Eva po večerech do Koziny, zatímco se poohlíží po možnostech financování z nezávislých zdrojů. A tak A dál? žádá o finanční podporu na besedu pod #adalprojekt. “A co jevlastně ten váš projekt?”, ptají se nás zkušení mentoři na vzdělávacím víkendu Nadace O2, která nám v listopadu 2017 poskytuje grant 20 000,-. Začínáme chápat, že velká akce = velké sousto a přemýšlíme, jak náš projekt více specifikovat a srozumitelně ho předat lidem.

A tak někdy kolem Vánoc 2017 přichází myšlenka ozřejmit naše vize na konkrétním místě. To na sebe nenechá dlouho čekat. Náměstí – park před KD Moskva se pro nás na dlouhou dobu stává iniciačním místem, kde se realizovat. Je to místo, ktere víc než jiné zhmotňuje obraz vztahu lidí a města k veřejnému prostoru. Ukazuje nenaplněné ideály nového společenského uspořádání po čtyřiceti letech socialistického zřízení, které přineslo mnoho špatného, ale i objektivně dobrého. Třeba velmi zajímavý kulturní dům. Kdo by čekal, že něco tak velkorysého vznikne zrovna v Žatci? V porovnání s kulturáky v jiných městech je ten náš brutalistní skutečně jedinečný. To vše si začínáme uvědomovat, když se noříme do hloubky archivních materiálů. Ten s velkými těžkostmi objevuje Monika v muzejním a lounském okresním archivu, která se k A dál? připojuje na jaře 2018. Zjišťujeme, že původní návrh je výsledkem jakési vnitropodnikové architektonické soutěže Krajského projektového ústavu. “To je ono! Architektonickou soutěž do Žatce! To nám tu chybí, otevřít se světu. To je velké téma, které bychom měli rozvíjet, do kterého zapojit veřejnost…” docházíme ke kolektivní shodě.

Jaro 2018 je ve znamení příprav na tzv. projektový den. S šířením pozvánky na akci nám pomáhají žatecké spolky i média, která se o aktivitu kolem prostoru před Zlatým chmelem a KD Moskva velmi zajímají. Máme tak možnost vysvětlit, co nás k činnosti vede. “My chceme v Žatci žít, myslíme si, že potenciál má. A chceme to tu mít hezké, to je vše. Jsme generace, které záleží na prostředí jako celku. Považujeme za důležité zvelebovat místa pro všechny a trávit v nich čas, setkávat se s lidmi. Nestačí jen opečovávat svůj byt, nebo zahrádku.”, tvrdíme střídavě do žateckých médií. Ačkoliv pro členy A dál? je směřování a iniciativa jasná, na část veřejnosti můžeme působit poněkud kontroverzně. Obzvlášť ve chvíli, kdy na Chmelfestu 2018 vykřikujeme hesla o záchraně Zlatého chmelu. Právě tato tradiční akce je pro nás ale klíčová; máme alegorický vůz, rozdáváme pozvánky na náš projektový den, vyzýváme k diskuzi, ukazujeme se lidem. Tento neobvyklý přístup má a vždy bude mít své zastávce i odpůrce.

23. června 2018 trávíme před Zlatým chmelem. Pro veřejnost máme připravené panely s historickými fotkami a výkresy. Tabule přání slouží k zaznamenání názorů kolemjdoucích, zároveň nám ti nejochotnější vyplňují dotazník. Počasí se sice příliš nedaří, přesto jsme s akcí spokojení. Je tady vůbec někdo, kdo udělal takovou akci před námi? Touto akcí jsme se zapsali do žateckého veřejného prostoru a zároveň se veřejnosti zavázali, což si plně uvědomujeme. Po předání výstupů z projektového dne vedení města trvá ještě další rok, kdy po komunálních volbách, změnách v samotném spolku a dost možná i celkové náladě ve městě zastupitelstvo v červnu 2019 odhlasuje uvolnění financí na první porevoluční architektonickou soutěž.

Tady by se náš příběh na “Havlíčkově náměstí” mohl přestat psát. Chtěli jsme soutěž na proměnu, vysvětlili jsme proč a dosáhli jsme jejího vypsání (v březnu 2020).  Tomuto mezníku jsme však přikládali hlubší význam. Slibovali jsme si nastartování intenzivní spolupráce s vedením města, možnost společně tvořit další participativní aktivity a pořádat debaty. To se však nestalo. Od převzetí úkolu “vypsání architektonické soutěže na Havlíčkovo náměstí” samosprávou jsme neobdrželi jedinou zprávu o jejím průběhu, výsledcích, či problémech, které nese. Naše funkce mediátora byla zcela vypuštěna, nebyli jsme přizvání k hodnocení odborné poroty a stejně tak nám nebylo umožněno pořádat výstavu všech přihlášených projektů (vystaveno na podzim 2020 v soukromé galerii).

Jsme ale rádi, že soutěž proběhla a i když autoři navrhovali v prvním tvrdém lockdownu, nebylo jich málo a soutěž nebyla fiaskem. Přejeme městu, aby v soutěžích pokračovalo a našlo pro své investiční akce jejich rozumné uplatnění. Zároveň patří poděkování vedení města za rozpoutání akce ke třem dekádám zanedbanému náměstí a v budoucnu, doufejme, i jeho opravě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *